Nový stavební zákon před druhým čtením ve Sněmovně. Frank Bold Advokáti shrnují situaci

Kdo plánuje stavět bytový dům, stráví několik let jen administrativou. Na tom, že povolování staveb je v Česku zbytečně složité, se shodují investoři i obce. Situaci má zlepšit nový stavební zákon, o kterém bude v příštím týdnu znovu jedna Sněmovna. U původního návrhu zákona, který se však dočkal řady změn, byla i advokátní kancelář Frank Bold Advokáti. Její expert na stavební právo Pavel Černý odpovídá na aktuální otázky týkající se přípravy zákona.

Jaké jsou základní nedostatky stávajícího právního prostředí a stavebního zákona, které by se měly přijetím nového stavebního zákona vyřešit?

Současný stavební zákon, zejména pokud jde o úpravu povolování staveb, považujeme za z mnoha hledisek špatný a dlouhodobě neudržitelný. Obecnou příčinou tohoto stavu je především komplikovanost a roztříštěnost dnešní právní úpravy. To komplikuje situaci všem zúčastněným stranám – stavebníkům, obcím, dalším osobám dotčeným výstavbou i samotným stavebním úřadům.

Jednou ze zásadních překážek je složitost systému stavebních úřadů. Souběžně totiž existují a rozhodují stavební úřady pro “běžné” stavby a vedle nich řada dalších, pro různé konkrétní typy staveb. Nejvíce rozhodnutí vydávají obecní stavební úřady, u nichž se ale také nejčastěji vyskytuje problém tzv. systémové podjatosti. Ta je způsobená tím, že úředníci sice mají rozhodovat nezávisle, jejich zaměstnavatelem je však obec. Proto může docházet k situacím, kdy úředník upřednostní její zájem před objektivním  rozhodnutím.

Také erudice úředníků na stavební úřadech je velmi různorodá. Důsledkem jsou časté chyby, které už tak dlouhé řízení ještě protahují. S tím dále souvisí problematika tzv. “instančního ping-pongu”, kdy odvolací orgány s oblibou ruší a vrací napadené povolení zpátky na stavební úřad, místo aby rozhodly s konečnou platností. Takové kolečko se může opakovat i několikrát, než stavebník dosáhne pravomocného povolení.

V neposlední řadě prodlužuje povolovací procesy také velký počet dotčených orgánů, které v rámci stavebního řízení vydávají závazná stanoviska, a komplikovaný způsob jejich přezkoumávání v případě odvolání.

Výsledkem všech těchto problémů je neúnosná délka povolovacích procesů. Stavební úřady často nedodržují zákonem předepsané lhůty pro vydání rozhodnutí, mnohdy je překračují i několikanásobně. Platný stavební zákon rovněž nijak neupravuje stále častější praxi uzavírání smluv o spolupráci mezi obcemi a stavebníky, které jdou nad rámec běžných tzv. plánovacích smluv. Takové dohody umožňují samosprávám smluvně ošetřit vztah s developerem při jeho investici do území a zajistit si příspěvek na veřejnou infrastrukturu či zajištění veřejných služeb, kterým stavebník částečně kompenzuje dopady své investice na danou obec. Ze zákona však dostatečně jasně nevyplývá, k čemu se mohou strany těchto smluv, zejména samosprávy, zavázat.

Pokračujte ve čtení ZDE. Dozvíte se:

  • Jaká jsou pozitiva a negativa návrhu nového stavebního zákona?
  • Jaké jsou přínosy a hrozby komplexního pozměňovacího návrhu, který je aktuálně podkladem jednání ve Sněmovně?
  • Kdy je možné očekávat, že Parlament nový stavební zákon schválí a kdy nabude účinnosti?